Když se řekne soukromá porodní asistentka, jako první vám nejspíš naskočí porody doma. Přitom legislativa porodním asistentkám pomoc při domácím porodu neumožňuje. Leda by se jednalo o první pomoc, například při překotném porodu.
Porodní asistentka v dnešní době studuje na vysoké škole, plní praxi v rozsahu stanoveném Evropskou unií, po získání kvalifikace má kompetence platné v celé Evropské unii, aby jí pak bylo řečeno, dělejte všechno ostatní, jen porody ne. Tuto situaci lze přirovnat například k tomu, že všeobecná sestra bude vykonávat svou profesi, ale nebude moci podávat léky či provádět odběry krve.
V praxi to pak vypadá tak, že k domácím porodům chodí duly, laici, kteří mají být ženě pouze psychickou oporou, nikoli odborníkem se všemi potřebnými kompetencemi. Takový je reálný vedlejší efekt omezení kompetencí porodních asistentek. Další variantou je, že ženy rodí samy doma neasistovaně, v souladu s přírodou. To je totiž v tu chvíli ta jediná jistota, na kterou se mohou spolehnout.
Většinou to dobře dopadne, příroda je mocná. Bohužel se v některých případech stává, že po domácím porodu, kdy nebyla poskytnuta profesionální péče porodní asistentkou, dochází k řadě komplikací, které pak řeším já jako soukromá porodní asistentka, která již péči po porodu poskytovat v domácím prostředí může. Nezřídka pak přihlížím problémům, kterým šlo předejít kontinuální péčí a profesionálním zásahem v průběhu porodu.
Tak to bývá paradoxně i v případě, že jen ženu k porodu do porodnice doprovázím. „Doma to nešlo, tak jste tady, co?“ nebo „Proč jedete tak brzo?“/„Proč jedete na poslední chvíli?“ Jaká odpověď je správná???
Jako bychom nebyly ani kolegyně. Jako bychom nevzešly z jednoho hnízda. Jako by všechno zavánělo domácími porody. Jako bychom neměli jako společnost laická i odborná přijmout fakt, že tu vždycky bude malá skupina žen, která bude rodit doma, větší skupina žen, která bude chtít kontinuální péči od soukromé porodní asistentky a skupina soukromých porodních asistentek, které jen dělají svou práci a chtějí ji dělat v plném rozsahu svých kompetencí.
Na práci soukromé porodní asistentky je nejdůležitější naslouchat, dát ženě čas a prostor, kolik ho jen potřebuje, všímat si detailů, brát ji moderně řečeno celostně, podle Světové zdravotnické organizace jako bio-psycho-sociálního jedince. Individuální péče a práce se ženou a jejím partnerem, příprava na to, co je čeká, vyšetření a těhotenské poradny, odborná rada, kterou můžu poskytnout na základě vyhodnocení celé situace a především na základě toho, že se známe. Řekněme si to upřímně, tohle minimálně z provozního hlediska v gynekologických ambulancích, ani v nemocnicích, dělat nejde.
Podotýkám, že nemám smlouvu s porodnicí ani se zdravotní pojišťovnou (ženy si mé služby platí), což je problém. A bohužel to není o tom, že já bych smlouvy mít nechtěla. Péče je prý zajištěná dostatečně, porodních asistentek mají porodnice dost. Tak proč ženy chtějí, abych s nimi prošla těhotenstvím, porodem, prvními dny po porodu a někdy i týdny a měsíce poté? Protože chtějí kontinuální péči porodní asistentky. Nechtějí se potkat mnohdy s několika desítkami “cizích” zdravotníků, kdy každý říká něco jiného, kdy v České republice nemáme jednotné standardy péče v porodní asistenci. Chtějí týmovou spolupráci od začátku do konce, potřebují si se svou porodní asistentkou vytvořit důvěrný vztah, aby s ní pak vstoupily do mateřství a byla jim kdykoli k ruce.
Všechny porodní asistentky nejsou stejné, nepracujeme všechny stejně. Nikdy není zcela jasné, kdo je vetřelec a kdo predátor. Pořád je tu faktor osobnosti, umění komunikace, slušného chování a především respektu ke schopnostem a názorům druhých. A to jsou také ta největší úskalí, na která narážím ve své soukromé praxi porodní asistentky. Na druhou stranu s nimi lze okamžitě něco dělat! Záleží to jen na nás. Zkusme se respektovat a přijímat lety a praxí ověřené postupy a spolupráci, která v řadě zemí (a nemusíme chodit daleko) funguje a je tím nejlepším spojením všeho, co ženě přináší adekvátní péči.
Autor: Bc. Martina Holubářová